Home New thesis topics
New Thesis Topics
Antimikrobiální účinky včelího a vosího jedu a jejich derivátů PDF Print

Řada přírodních látek má antimikrobiální účinky. I naše tělo jich obsahuje řadu. A každý další organizmus nějaké obsahuje. Přesto boj s patogeny často končí smrtí organizmu. Řada typů antibiotik v lékařské praxi již přestává být účinná díky zvišující se rezisenci patogenů. Proto je potřeba hledat další a další typy antibiotik a studovat jejich aktivitu v kulturách různých bakterií. Včelí i vosí jed obsahuje krátké peptidy s antimikrobiální funkcí. Není však jedna včela a a jedna vosa, ale jen u nás je 1300 takových druhů – 1300 možných donorů kvalitních peptidů s antimikrobiálními účinky. Identifikace peptidu, jeho úprava a testování účinků na bakterie, rakoviné buňky, ale i buňky zdravé lidské tkáně (které naopak zabíjet nesmí) je práce laboratorní – převážně biochemická a mikrobiologická. Studie probíhá ve spolupráci s Václavem Čeřovským z Ústavu organické chemie a biochemie.

K dalšímu čtení:

ČEŘOVSKÝ V., BUDĚŠÍNSKÝ M., HOVORKA O., CVAČKA J., VOBURKA Z., SLANINOVÁ J., BOROVIČKOVÁ L., FUČÍK V., BEDNÁROVÁ L., VOTRUBA I. & STRAKA J. 2009: Lasioglossins: Three Novel Antimicrobial Peptides from the Venom of the Eusocial Bee Lasioglossum laticeps (Hymenoptera: Halictidae). ChemBioChem 10: 2089-2099.
MONINCOVÁ L., BUDĚŠÍNSKÝ M., SLANINOVÁ J., HOVORKA O., CVAČKA J., VOBURKA Z., FUČÍK V., BOROVIČKOVÁ L., BEDNÁROVÁ L., STRAKA J. & ČEŘOVSKÝ V. 2010: Novel antimicrobial peptides from the venom of the eusocial bee Halictus sexcinctus (Hymenoptera: Halictidae) and their analogs. Amino Acids 39: 763-775.
ČEŘOVSKÝ V. 2011: Antimikrobiální peptidy – terapeutika budoucnosti? Vesmír 90 (2): 87.
ČEŘOVSKÝ V. 2011: Lucifensin, klíčová molekula larvální terapie. Vesmír 90(5): 266.

(více informací: Mgr. Jakub Straka, PhD ( This e-mail address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it ) nebo osobně č. dveří 121)

Last Updated on Tuesday, 11 October 2011 08:20
 
Koevoluce parazitů a hostitelů (včely a řasníci) PDF Print

Řada parazitů je velmi specializovaná na svého jediného hostitele, a tak se dostává do slepé evoluční uličky. S hostitelem, kterého svým chováním omezuje může vyhubit vlastní druh. Takovéto druhy parazitů by se měly vyvíjet po fylogenetické linii svého hostitele a neměly by přeskakovat na jiné. Je tato hypotéza skutečně správná? Opravdu se nechají paraziti zatáhnout do takovýchto slepých uliček, a nebo dokáží občas „přeskočit“ na jiné nepříbuzné hostitele?

Na modelu koevoluce řasníků (Strepsiptera) a včel (Apoidea) otestujeme tuto hypotézu. Práce obnáší sběr materiálu včel a řasníků, izolace a sekvenace DNA fragmentů, fylogenetickou analýzu a statistické zpracování.

Při tomto studiu je také možné se zaměřit na detaily průběhu speciace druhů (jak parazitů, tak hostitelů) a na otázku, co je vlastně druh, kolik času je pro jeho vznik potřeba a jak se pak histirie sesterských linií liší.

 
Parazity zmanipulované chování (včely a řasníci) PDF Print

Parazitické životní strategie jsou poměrně časté. Některé druhy mají vazbu na hostitele velmi volnou (např. komáři), jindy je vazba naopak velmi těsná (např. motolice). Paraziti s velmi těsnou vazbou na hostitele mají často velmi složité životní cykly, které jim umožňují efektivní soužití s hostitelem. Takovým zajímavým příkladem jsou endoparazitičtí řasníci (Strepsiptera), kteří parazitují na jiných skupiných hmyzu. V našem případě se zabýváme vztahem mezi řasníky a včelamy. Tento model není dosud dobře popsán, a tak je možné v jejich biologii očekávat i velmi zajímavé objevy. V nedávné době jsme otiskly článek o tom jak řasníci způsobují předčasné vyletování parazitovaných samic včel. Ty mají morfologické i behaviorální znaky samců. Chovají se tak pravděpodobně proto, aby se samci a samice parazita snáze potkaly a spářily, a to i v případě, že jsou populační hustoty parazita velmi nízké. Již také tušíme, že řasníci jsou schopni prodlužovat život svých hostitelů a parazitované včely aktivně roznáší infekční stadia parazita na prašníky květů.

Plánovány jsou podrobné studia „hnízdního“ chování parazitovaných včel (parazitované samice jsou kastrované) a způsob rozšiřování invazních stádií.

K dalšímu čtení:
STRAKA J., REZKOVA K., BATELKA J. & KRATOCHVÍL L. 2011: Early nest emergence of females parasitised by Strepsiptera in protandrous bees (Hymenoptera Andrenidae). Ethology Ecology & Evolution 23: 97-109.
STRAKA J. 2010: Jsou řasníci stále záhadní? Živa 58: 225-226.

 
Vznik a evoluce sociality a kukaččího chování PDF Print

Stejně jako je velká druhová diverzita včel (Hymenoptera, Apoidea), tak je velká rozmanitost v jejich chování a životních strategiích. Nejznámější je jednoznačně eusociální chování, které se vyskytuje u 15% z 16 500 včelích druhů. Zajímavou životní strategií včel je hnízdní parazitizmus, který je známý spíše u ptáků (kukačky). Kukaččí včely tvoří také přibližně 15% celkové včelí diverzity. Mezi včelami samotářskými, eusociálními a parazitickými je mnoho přechodů, které dávají možnost studia vzniku a dalšího vývoje socializace, či naopak vzniku „asociálních“ parazitů.
Eusocialita je dnes jedno z nejstudovanějších témat v zoologii, přesto mnoho otázek zůstává nezodpovězených a řada teorií čeká na potvrzení pozorováním v přírodě. Otázku vzniku eusociality je možné přirovnat k úrodnému poli, které leží ladem již delší dobu. Více prácí pochází ze sedmdesátých let, kdy byly možnosti studia značně omezené. Dnešní moderní metody dávají možnost zjistit mnoho nových nečekaných výsledků.
Kukaččí včely se chováním liší od kukaček skutečně jen málo. Většina rozdílů vyplývá především ze způsobu krmení potomků hostiteli. Zatímco ptáci krmí mláďata průběžně, včely vytváří pro potomky plně vybavenou spižírnu, kterou už později nedoplňují. Naše pracovní skupina odhalila i další fenomén dosud známý jen u kukaček. Samice jsou specializované a kladou svá vajíčka do hnízda jediného hostitelského druhu, jen s rozdílem, že vajíčka nejsou různě skvrnitá. I když možná...
Včely, které sbírají pyl nejsou vždy úplně nevinné. U některých druhů bylo zjištěno, že 50% všech parazitací je vnitrodruhových. Zbytek připadá na ostatní druhy parazitů (cca 2-10 druhů). Holt, ne každému se chce pracovat.

Last Updated on Monday, 10 October 2011 11:41